1.06.2022 (13:13)
Pokud jste byli na někdy našem tréninku, určitě jste si všimli, že trenér často reguluje zátěž pro jednotlivé z Vás, samozřejmě je to o kondici, ale výrazný vliv tady má pohlaví. Jasně muži jsou silnější, řekne si většina zvlášť, ačkoli sami víme že to vůbec není pravidlo a proto dostanou víc naloženo, ale kde se bere tento rozdíl? Pojdme se na podívat trochu podrobněji.
Dnes především z hlediska morfologického a funkčního. Psychologické a sociální faktory necháme na příště:-)
Ačkoli dopady sportovního tréninku na obě pohlaví jsou podobné, při pohybovém zatížení je vhodné respektovat odlišnosti mezi muži a ženami jak ve stavbě a složení těla, tak ve fyziologických funkcích či biomechanických a genetických předpokladech pro pohyb, které mohou hrát roli v adaptaci na podstupovaný tréninkový proces.
Dospělé ženy jsou nižší a lehčí než muži, kteří mají stejný věk a jsou stejně trénovaní. Ženy mají vzhledem k tělesné výšce proporčně kratší končetiny, což má vliv i na větší stabilitu (těžiště je níže k podložce), zároveň mají užší ramena, širší a nižší pánev než muži (Máček, Radvanský et al., 2011). Podíl tělesného tuku se u žen středního věku pohybuje v rozmezí 22-26 % u mužů stejného věku může být v rozmezí 14 – 18 % (Bunc, 2006). Vyšší hodnoty androgenů jsou odpovědné za značný přírůstek netukových tkání, zejména svalové hmoty u mužů. Naproti tomu čím je u žen v dospělosti vyšší hladina estrogenu, tím mají větší podíl tukové tkáně. Nicméně absolutní množství zásobního tuku je u mužů i žen přibližně stejné, ale protože tělesná hmotnost žen je menší, je relativní hodnota jejich zásobního tuku větší (Máček, Radvanský et al., 2011). Celkově pak hodnoty relativního tělesného tuku kolísají podle úrovně pohybové aktivity a věku. Svalová hmota tvoří u žen cca 35 % a u mužů cca 45 % celkové hmotnosti těla, což se projevuje jak nižším množství svalových vláken, tak jejich menším průřezem (McArdle et al, 2007). Ženy jsou schopné z pohledu celkové tělesné síly produkovat přibližně 64% síly mužů. Velké rozdíly zde najdeme mezi jednotlivými částmi těla. Větší absolutní rozdíl v produkci síly najdeme v horní části těla (ženy dosáhnou 56% úrovně síly mužů) než v dolní části těla (ženy dosáhnou 72% úrovně síly mužů). Jestliže je síla vztažena na tělesnou hmotnost, nebo aktivní tělesnou hmotu, rozdíly bývají nižší (Hoffman, 2014).
Adaptační reakce na rezistentní trénink u žen je obdobná jako u mužů s rozdílem menší svalové hypertrofie. Ženy jsou schopné zvýšit svoji sílu až o 44% (Wilmore 1974 in Bunc 2006a), aniž by došlo k svalové hypertrofii, což se přisuzuje jejich celkovému jinému poměru svalů a tuků, lepší nervosvalové adaptibilitě, nižší hladině testosteronu, a menšímu podílu rychlých svalových vláken, která mají vyšší tendenci k hypertrofii při rezistentním tréninku (Hoffman, 2014).
Ženské srdce má přibližně o 20 % menší rozměr než srdce mužské a ženy mají nižší systolický krevní tlak i srdeční výkon. Ženy mají menší plicní kapacitu (celkový objem, vitální kapacita) a tudíž i nižší ventilační hodnoty (klidové i maximální) (Kučera & Dylevský, 1999). Vzhledem k nižšímu počtu erytrocytů (6 % méně než muži) a hemoglobinu (10 – 15 % méně než muži) mají ženy nižší transportní kapacitu pro kyslík (Máček a Radvanský et al., 2011). Maximální spotřeba kyslíku vztažená k tělesné hmotnosti je u žen o 20 – 30 % nižší než u mužů. Po přepočtu na aktivní tělesnou hmotu je rozdíl menší.
Energetické systémy zajištující energii pro svalovou práci mají u žen nižší účinnost (Hoffman, 2014). Maximální tepová frekvence je u mužů i žen stejná, v klidu a při submaximálních zátěžích u žen lehce vyšší (Máček a Radvanský et al., 2011). Rozdíly v hodnotách maximální spotřeby kyslíku jsou mezi trénovanými muži a ženami menší, než u netrénovaných, ať jsou vyjádřeny v hodnotách absolutních, nebo relativních. Stejně tak pohybově aktivní jedinci mají hodnoty V̇O2max vyšší než lidé se sedavým způsobem života.
Krásné je ale to, že pohybová aktivita také mnohdy převáží vliv pohlaví a vysoce pohybově aktivní ženy mají vyšší hodnoty maximálního aerobního výkonu než tělesné neaktivní muži stejného věku (Máček a Radvanský et al., 2011).
Stačí se podívat na tréninku kolem sebe, už Vám taky pánové na tréninku někdy holka pořádně naložila:-)
Michal Štohanzl
